Risografický tisk od master-fólie k prosušenému nákladu

Risograf pracuje jako průmyslový rozmnožovací stroj postavený na principu trafaretového tisku. Barva neschne teplem ani UV zářením, ale vsakuje se do papíru, a proto se s ní pracuje jinak než v ofsetu nebo v digitálním tisku.

Kagepetre shromažďuje výkladové texty o jednotlivých krocích této technologie — od přípravy podkladu přes samostatné průchody barev až po sušení a svázání hotového nákladu.

Jak stroj tiskne: šablona natažená na rotujícím bubnu

Risograf není tiskárna v běžném slova smyslu. Uvnitř se otáčí válcový buben, na kterém je napnutá tenká propustná šablona. Barva se dopravuje dovnitř bubnu, prochází perforovanými místy šablony a pod tlakem přítlačného válce se přenáší přímo na list papíru, který kolem bubnu projíždí. Celý cyklus je mechanický a probíhá bez zahřívání, takže se list po tisku nekroutí tak, jak to známe z laserových strojů.

Jeden buben nese vždy jen jednu barvu. Bubny jsou vyměnitelné: pro každou barvu se do stroje vloží jiný válec s odpovídající kazetou. Dvoubarevné modely mají dvě pozice a zvládnou dvě barvy na jeden průchod, u ostatních se papír po každé barvě vrací do zásobníku a projíždí strojem znovu.

Z toho plyne základní vlastnost celé technologie: náklad se nesází jako jeden hotový obraz, ale skládá se z několika samostatných průchodů. Každý průchod má vlastní šablonu, vlastní barvu a vlastní odchylku v uložení papíru. Návrh se proto plánuje od začátku jako sada vrstev, ne jako jediný barevný soubor.

Co technologie zvýhodňuje

Střední a vyšší náklady, kde se cena za list rychle snižuje s délkou série.
Plošné, grafické kompozice s jasně oddělenými tvary.
Sytě položené jednotlivé barvy, které se v ofsetu míchají obtížněji.
Práce s texturou papíru, která zůstává viditelná i pod barvou.

Přítlak, rychlost bubnu a množství barvy jsou tři parametry, které se v průběhu tisku mění společně. Změna jednoho z nich se pozná na sytosti hned na následujících listech.

Master-fólie: jak vzniká šablona pro každou barvu

Šablona, které se říká master-fólie, se vyrábí přímo ve stroji. Termální hlava projede po tenké fólii nalaminované na savý podklad a bodovým teplem v ní vypálí mikroskopické otvory přesně tam, kde má barva projít. Fólie se pak automaticky navine na buben a její začátek se upne do svěrky. Použitá fólie z předchozí zakázky se současně sroluje do odpadní komory.

Výroba jedné fólie trvá desítky sekund a je nejdražší částí krátkého nákladu. Naopak samotný tisk je velmi levný, protože jedna fólie vydrží mnoho tisíc otisků. Proto se u risografu vyplatí spíš dotisknout o něco větší sérii najednou, než se ke stejnému motivu vracet po částech — každý návrat znamená novou fólii a nové nastavení soutisku.

Fólie je citlivá na jemné detaily. Vypálený otvor má konečnou velikost, takže vlasové linky, drobné patky písma a texty pod zhruba šesti body se na výsledku rozpadají nebo naopak zalévají barvou. Pro první průchod se také doporučuje nechat stroj vytisknout několik listů takzvaně naprázdno, než se barva rovnoměrně rozprostře po celé ploše šablony.

Před odesláním podkladu k výrobě fólie

Zkontrolovat, že každá barva je uložena jako samostatný soubor ve stupních šedi.
Ponechat okraj bez tisku; risograf netiskne až do kraje listu a spadávka se řeší oříznutím.
Ověřit tloušťku nejtenčí linky a velikost nejmenšího písma v návrhu.
Sjednotit rozměr všech vrstev na jeden formát, aby seděly registrační značky.
Odstranit průhlednosti a efekty, které se převádějí až při rasterizaci.

Fólie zůstává na bubnu, dokud se nezadá nová úloha. Pokud se má stejný motiv tisknout ve dvou dnech, je praktičtější nechat buben nedotčený než fólii vypalovat podruhé.

Pracovní stůl v tiskařské dílně se stěrkou, šablonou a listy papíru připravenými k tisku

Trafaretový princip zůstává u risografu stejný jako u ručního sítotisku: barva prochází otvory v šabloně a usazuje se na povrchu papíru. Ilustrační snímek k tématu, nikoli záznam konkrétní dílny.

Sójové barvy a proč se paleta počítá po kusech

Barvy pro risograf jsou emulze na bázi rostlinných, nejčastěji sójových olejů. Neobsahují rozpouštědla, která by se odpařovala, a proto nezasychají na vzduchu ani v kazetě. Zasychají výhradně vsáknutím do vláken papíru, což trvá řádově hodiny a u vysokých gramáží i déle. Tato jediná vlastnost určuje většinu praktických pravidel, která se kolem risografu drží.

Paleta je uzavřená. Nemíchá se v korytě jako v ofsetu, ale vybírá se ze sady hotových kazet: různé modré, červené, zelené, žluté, fluorescenční růžová, zlatá, stříbrná, černá a další odstíny podle vybavení dílny. Návrh se tedy nepřevádí do CMYK, ale rovnou do konkrétních dostupných barev. Přechodové odstíny vznikají až na papíře — překrytím dvou vrstev nebo snížením krytí jedné z nich.

Překryv se chová poloprůhledně a nepředvídatelně přesně tak, jak se to očekává od tiskové techniky, ne od obrazovky. Modrá přes žlutou dá zelenou, ale ne tu zelenou, kterou ukazoval monitor. Proto se pracuje s testovacím listem: jedna a tatáž dvojice barev se vytiskne v několika stupních krytí vedle sebe a teprve podle otisku se volí hodnoty pro celý náklad.

Praktické důsledky pro návrh

Barva na papíře je vždy světlejší a matnější než na monitoru; kalibrace to nevyřeší.
Sto procent krytí u velké plochy znamená víc barvy, delší schnutí a vyšší riziko otisku.
Fluorescenční odstíny se nedají napodobit jinou barvou ani jejich kombinací.
Bílá se netiskne; funguje jako nepotištěné místo, tedy jako barva papíru.
Metalické barvy jsou méně kryvé a na tmavém papíře se chovají jinak než na světlém.

Barva zůstává na povrchu vláken déle, než se čeká. Otisk hodnotí až po několika hodinách; čerstvý list vypadá vždy sytěji než prosušený.

Rozklad obrazu do barevných vrstev

Tiskový stroj v dílně a otevřené plechovky s barvami v několika odstínech — Omezená sada odstínů určuje, kolik vrstev bude mít výsledný otisk. Ilustrační snímek k tématu.

Separace pro risograf není automatický převod. Rozhoduje se, které části obrazu ponese která barva, a každá vrstva se ukládá samostatně jako obrázek ve stupních šedi. Černá v souboru znamená plné krytí, střední šedá poloviční, bílá znamená, že tam barva nebude vůbec.

Tři vrstvy zpravidla stačí i pro složitější ilustraci, pokud se počítá s překryvy. Každá další vrstva prodlužuje výrobu o jednu fólii, jeden průchod papíru a jednu příležitost k nepřesnému soutisku, takže se přidává jen tehdy, když se bez ní kompozice neobejde.

U fotografií se osvědčuje rozdělit obraz podle světel a stínů, ne podle barevných kanálů: jedna barva nese tmavé partie a kresbu, druhá plošný podklad a atmosféru. Výsledek pak působí soudržně i tehdy, když se odstíny od předlohy výrazně liší.

Pořadí průchodů

Tiskne se zpravidla od nejsvětlejší barvy k nejtmavší. Světlá vrstva položená jako první nechá tmavší barvu ležet nahoře a překryv zůstane čitelný. V opačném pořadí se světlá barva na již položené tmavé ploše téměř ztratí a navíc snadno přenese barvu zpět na buben.

Registrační značky umístěné mimo čistý formát pomáhají zkontrolovat soutisk dřív, než se vytiskne celý náklad.

Rastr, jeho frekvence a moaré

Risograf tiskne body, ne plynulé tóny. Každý odstín slabší než plná barva vzniká rastrem — sítí bodů, jejichž velikost nebo hustota se mění. Frekvence rastru se udává v liniích na palec a u této technologie se obvykle pohybuje v nízkých hodnotách, řádově mezi padesáti a sto liniemi. Nižší frekvence dává hrubší, výrazně viditelnou strukturu; vyšší působí hladce, ale rychleji se zalévá barvou.

Vedle klasického bodového rastru se používá i frekvenčně modulovaný rozptyl, který nemá pravidelnou mřížku. Ten se hodí tam, kde se v obraze objevují jemné přechody nebo kde by se pravidelný rastr střetl s texturou předlohy.

Právě střet dvou pravidelných mřížek vytváří moaré: rušivý vzor, který v návrhu nebyl. Vzniká, když se rastr dvou barevných vrstev položí pod nevhodným vzájemným úhlem, nebo když se rastruje předloha, která už sama byla vytištěna. Řeší se natočením úhlů jednotlivých vrstev, změnou frekvence, nebo přechodem na rozptýlený rastr.

Na co se dívat při volbě rastru

Hrubší rastr snese víc barvy a lépe zvládne nasákavý papír.
Jemný rastr na měkkém papíře splývá do plné plochy.
Úhly rastru jednotlivých vrstev se nemají shodovat.
Naskenovaná tištěná předloha se před rastrováním rozostřuje, aby se potlačila původní mřížka.
Krytí nad devadesát procent se v otisku chová prakticky jako sto procent.

Zvolený rastr je viditelnou součástí výsledku. Nemá smysl schovávat ho; spíš se volí tak, aby odpovídal měřítku, ve kterém se tiskovina prohlíží.

Soutisk při několika průchodech a posun jako výrazový prostředek

Papír se do stroje zakládá při každém průchodu znovu a pokaždé o něco jinak. Odchylka bývá v desetinách milimetru, u vyšších nákladů i větší, a mění se podle vlhkosti, gramáže a toho, jak přesně sedí boční vodítka zásobníku. Dokonalý soutisk proto u risografu nelze očekávat; pracuje se s ním jako s dopředu známou vlastností.

Návrh se tomu přizpůsobuje. Sousedící barevné plochy se překrývají o vlásek, aby mezi nimi nevznikla světlá mezera. Jemná kresba se nechává v jedné vrstvě, nikoli složená ze dvou. Text se netiskne rozdělený do dvou barev. A tam, kde jde o čitelnost, se sází jen tou barvou, která jde na papír jako poslední.

Posun se ale dá také použít záměrně. Vrstva vědomě odsazená o milimetr či dva vytváří dojem hloubky a pohybu, jaký v přesném tisku nevznikne. Rozdíl mezi chybou a záměrem je v tom, jestli se posun opakuje konzistentně a jestli je součástí kompozice, nebo se náhodně mění list od listu.

Kontrola nákladu v průběhu

Vytisknout několik zkušebních listů a odložit je jako referenci pro celý náklad.
Po každých zhruba padesáti listech vytáhnout jeden a porovnat sytost s referencí.
Sledovat, jestli se odchylka soutisku nezvětšuje směrem ke konci zásobníku.
Před druhým průchodem nechat první vrstvu prosušit, jinak se přenese na buben.
Vadné listy okamžitě vyřadit; při vazbě se hledají obtížněji.

Zásobník se doplňuje po menších dávkách. Plný zásobník mění přítlak na spodní listy a odchylka podávání se tím zvětšuje.

Volba papíru a gramáž

Papír je u risografu polovina výsledku. Barva se do něj vsakuje, takže povrch určuje, jak sytě otisk vypadá a jak dlouho schne. Nejlépe se chovají nenatírané ofsetové papíry se středně savým povrchem — barvu přijmou rovnoměrně, nechají vyniknout rastr a nekroutí se při průchodu strojem.

Natírané a lesklé papíry se pro risograf nehodí. Nátěr brání vsáknutí, barva zůstává na povrchu, špatně schne a snadno se otírá. Naopak silně savé, hrubé nebo recyklované papíry barvu pohltí, takže otisk zesvětlá a jemný rastr se do struktury vlákna ztratí; to se dá kompenzovat vyšším krytím nebo hrubší frekvencí.

Orientační rozsahy

80–120 g/m²: Vnitřní listy brožur a zinů. Lehké, dobře se skládají a rychle schnou. Při vyšším krytí je třeba počítat s prosvítáním na rub.
120–170 g/m²: Samostatné listy, plakáty menšího formátu, oddělovací stránky. Dobrý kompromis mezi tuhostí a průchodností strojem.
200–300 g/m²: Obálky a karty. Horní hranici určuje konkrétní stroj a způsob podávání; silné archy se podávají po jednom a schnou výrazně déle.
Barevný papír: Funguje jako další, nulová vrstva. Barvy na něm ztmavnou a ztlumí se, světlé odstíny včetně metalických na tmavém podkladu prakticky zaniknou.

Před nákladem se vyplatí vytisknout stejný motiv na dva nebo tři kandidátské papíry. Rozdíl v sytosti mezi nimi bývá větší než rozdíl mezi dvěma nastaveními stroje.

Směr vlákna se volí podél hřbetu. Kolmé vlákno ztuhne ve vazbě a brožura se nedá pořádně otevřít.

Otisk čerstvé barvy, sušení a vazba nákladu

Protože barva schne vsáknutím, zůstává čerstvý otisk po nějakou dobu citlivý. Nejčastější závadou je otisknutí barvy na rub listu, který na něm leží ve stohu — horní list zatíží spodní a část barvy se přenese. Rozsah závady roste s krytím, gramáží a výškou stohu.

Druhá podoba téhož problému vzniká uvnitř stroje, na přítlačném válci. Když se do druhého průchodu pošle nedostatečně prosušený papír, válec sebere barvu z první vrstvy a rozstříká ji na následující listy. Proto se mezi průchody čeká, a proto se stroj po zakázce s vysokým krytím čistí.

Jak omezit otisk a rozmazání

Snížit krytí velkých ploch místo tisku plné sytosti; rozdíl v otisku bývá menší, než se čeká.
Stohovat po menších dávkách a listy prokládat, ne skládat celý náklad na sebe.
Nechat mezi průchody odstup podle gramáže a množství barvy, u silných papírů delší.
Zajistit v místnosti proudění vzduchu; ve vlhku schne barva výrazně pomaleji.
Manipulovat s čerstvými listy za okraje a jen tam, kde není tisk.

Teprve prosušený náklad jde do dokončení. Ořez na čistý formát se dělá až po tisku, protože registrační značky a spadávka jsou do té doby potřeba. Skládané brožury se snášejí a sešívají uprostřed hřbetu; při větším počtu listů se počítá s tím, že vnitřní archy vylezou z bloku, a čelní ořez se proto provádí až po sešití.

Vazba je také poslední kontrolní bod. Při snášení projde ruka každým listem a je to poslední příležitost vyřadit otisky s vadným soutiskem, nerovnoměrnou sytostí nebo přenesenou barvou dřív, než se z nich stane hotová tiskovina.

Náklad se nechává v klidu i po vazbě. Barva ve složeném hřbetu schne pomaleji než na volném listu.

Co na Kagepetre najdete

Kagepetre je nezávislý výkladový projekt zaměřený výhradně na risografický tisk. Publikujeme delší texty, které postupně rozebírají jednotlivé fáze výroby — přípravu podkladu, práci s barvami, rastrování, soutisk, volbu papíru a dokončení nákladu. Materiály jsou psané tak, aby dávaly smysl i tomu, kdo u stroje zatím nestál, ale chce rozumět tomu, proč risografická tiskovina vypadá, jak vypadá.

Texty popisují technologii obecně, nikoli konkrétní model stroje nebo konkrétní dodavatele materiálu. Uvedené hodnoty jsou orientační: gramáže, frekvence rastru i doby schnutí se liší podle vybavení, papíru a podmínek v místnosti, a vlastní zkušební tisk je vždy spolehlivější než jakákoli tabulka.

Tematické okruhy

Trafaretový princip, bubny a mechanika průchodu papíru.
Výroba master-fólie a příprava podkladů pro její vypálení.
Sójové barvy, omezená paleta a chování překryvů.
Separace obrazu do vrstev a pořadí tisku.
Rastr, jeho frekvence, úhly a vznik moaré.
Soutisk, tolerance a záměrný posun vrstev.
Papír, gramáž, směr vlákna a savost povrchu.
Otisk čerstvé barvy, sušení, ořez a vazba.

Projekt má informační a redakční charakter. Neposkytuje tiskové služby ani nezprostředkovává zakázky.

Kontakt

Máte-li k publikovaným textům dotaz, upřesnění nebo připomínku k nepřesnosti, napište nám. Odpovídáme na e-maily, které se týkají obsahu webu.

Kagepetre
[email protected]

Podrobnosti o nakládání se zprávami popisuje stránka Ochrana soukromí.